Lidé s duševním onemocněním hospitalizovaní ve vybraných psychiatrických zařízeních či docházející do vybraných služeb následné péče se mohou s dobrovolníky Projektu SPOLU potkat v rámci volnočasových aktivit, které pro ně studenti pravidelně organizují. Svůj čas studenti nabízejí také k neformálním individuálním rozhovorům. Činnost studentů je ohraničena místně (lokalitou daného zařízení) a časově (dobou hospitalizace). Na veškerou aktivitu se váže mlčenlivost a další etické principy zakotvené Etickým kodexem Projektu SPOLU, kterou studenti povinně podepisují a ctí. Dobrovolníci se po zařízeních pohybují viditelně označeni visačkou se jménem studenta a logem Projektu SPOLU.
Na psychiatrických odděleních či v zařízeních sociální péče pro lidi s duševními nemocemi zajišťujeme týdně několik volnočasových aktivit. Studenti zapojení v Projektu ve svém volném čase dobrovolně dochází týdně či ob týden po dobu minimálně jednoho semestru do vybraných zařízení a zajišťují skupinám klientů ve dvojicích rozmanitý volnočasový program: výtvarné aktivity, dramatické vyžití, kognitivní trénink, tanečně-pohybové či hudební aktivity a mnoho dalšího:
Na začátku hodiny se dobrovolníci seznámí s (nově příchozími) účastníky a zajímají se, jak se jim dařilo za tu dobu, co se neviděli. Většina průběhu setkání je naplněna aktivitami daného týmu, někdy více individuálními, jindy ve dvojicích či skupinkách, občas tvoří všichni účastníci společně, v těchto aktivitách si účastníci zkoušejí něco nového, osmělují se, interagují s druhými. Na konci setkání pak probíhá krátké shrnutí, co se v průběhu lekce dařilo, kde se naopak vyskytly problémy a jak se je podařilo překonat, případně jak by bylo možné výkon vylepšit. Studenti také velmi vítají nápady samotných pacientů, v čem by rádi při dalším setkání pokračovali.
Naši dobrovolníci se snaží kromě důkladného vedení dané činnosti také o vytváření příjemné atmosféry uvnitř skupiny. Jedním z našich záměrů je i to, aby se pacienti navzájem lépe poznali a byli schopni spolu v rámci činnosti spolupracovat.
V rámci druhého typu aktivit, tzv. KLINICKÉHO TÝMU, nabízí studenti svůj čas pro neformální individuální rozhovory.
V případě hospitalizace student zpravidla dochází nejdříve od druhého týdne pobytu na oddělení, a to dle přání pacienta jednou až dvakrát týdně. V případě setkávání mimo půdu nemocnice bývají setkání jednou či dvakrát za 14 dní po dobu předem stanovenou. Jednotlivé způsoby spolupráce se přizpůsobí dle požadavků na léčbu a stav pacienta.
Student může vybranému klientovi pomáhat přivyknout si na prostředí psychiatrického zařízení a být mu informovaným průvodcem v průběhu léčby, jindy naopak poskytuje podporu v podmínkách běžného života v návazné péči. Konkrétní způsob spolupráce se různí v závislosti na požadavcích a možnostech klienta – na půdě nemocnice lze například hrát stolní hry, rozšiřovat znalost cizího jazyka nebo si povídat, příkladem aktivit v klinickém týmu při zařízení sociální péče je společné sportování, návštěvy kulturní akce, ale i „obyčejné“ popovídání. Prostřednictvím kontaktu se studentem dochází u klienta také k vybudování a udržování podpůrného vztahu s druhým člověkem, udržování zdravého mezilidského kontaktu v náročné situaci hospitalizace, prevence sociálního stažení a urychlení úzdravného procesu.
K setkávání dochází striktně jen na půdě daného psychiatrického zařízení pouze po dobu trvání pacientovy hospitalizace, v případě následné péče vytváříme dohodu na místo a cíle setkávání, dobrovolník nenavštěvuje klienta v domácím prostředí. Student je vázán mlčenlivostí a ctí právo na soukromí pacienta, je vázán Etickým kodexem Projektu SPOLU. Obě strany mají právo (po konzultaci s ošetřujícím psychologem či jiným profesionálem zaštiťujícím aktivitu) spolupráci rozvázat.
Studenti v posledním, POMOCNÉM, TÝMU se pravidelně účastní komunitních režimových aktivit na vybraném psychiatrickém oddělení (edukačních skupin, individuálních nebo skupinových sezení s psychologem apod.) či jiných aktivit pořádaných daným zařízením. Podporují pacienty v plnění úkolů, vypracovávají zápisy a poskytují je zdravotnickému personálu. Důraz je v pomocném týmu kladen na observační schopnosti studentů, zejména na popis chování a výkonu účastníků. Studenti trénují profesní dovednosti a zároveň pomáhají s dokumentací tam, kde je to možné a žádané.
Jelikož jsou naši dobrovolníci studenty psychologie či medicíny, znamená to, že ještě nemají dokončené ucelené vzdělání. Nejsou tedy oprávnění k výkonu profese psychologa, psychoterapeuta či psychiatra. Jejich činnost působí pouze podpůrně a nenahrazuje odbornou lékařskou a psychologickou léčbu.
Je vhodné, aby možnosti další péče pacient či klient prodiskutoval se svým ošetřujícím lékařem a psychologem či sociálním pracovníkem, který mu je v zařízení následné péče case managerem. Po skončení spolupráce se nabízí možnost docházet k psychiatrovi č klinickému psychologovi ambulantně (záleží na typu obtíží). Ten může mít buď smlouvu s některou z pojišťoven, která terapii hradí, nebo pracuje v soukromé ordinaci. Dále se nabízí široké spektrum psychoterapeutů, kteří se mohou značně lišit svými přístupy, zkušenostmi a absolvovanými výcviky. V akutních případech je možné kontaktovat krizové centrum či psychiatrickou ambulanci s nepřetržitým provozem v nejbližším psychiatrickém zařízení. Při problémech s orientací v sociálních službách je možné vyhledat bezplatných služeb občanských poraden, kde pracují vyškolení sociální pracovníci, znalí dané problematiky. Cenné informace najdete také na stránkách www.mujmindset.cz.