VOICES OF SPOLU: Martin Just

VOICES OF SPOLU.
Martin, náhodný spolucestující při cestě vlakem:

„Už jako malý capart jsem byl ten, kdo vymýšlel kdejakou špatnost. Tomu také odpovídala žákovská knížka, případně četnost návštěv mé drahé maminky ve školní ředitelně. Nebyl jsem tedy uzavřený a už vůbec ne tichý a bázlivý žáček. A abych se přiznal, tak právě ti tišší a slušnější žáci byli tu a tam terčem mých „vtípků“.


Doba ovšem pokročila a na vysoké škole jsem se k mému velikému štěstí začal kamarádit právě i s lidmi, kteří ve škole rozhodně nebyli problémoví jako já. Tím jak jsem je začal víc poznávat jsem zjistil, jak vypadá jejich život. Že i oni mají někdy psychické problémy něco vykonat, protože si nevěří nebo že do školy nějaký den ani nepřijdou, protože ten předchozí byli obětí nějakého vtipálka a jeho „vtip“ je zasáhl uvnitř hlouběji, než si ostatní dokážou uvědomit. Člověka to donutí přemýšlet. Vážit si více druhých. Pozná, že štěstí nemusí notně znamenat, že jede na výlet do zahraničí, kde pozná zajímavé lidi a získá spoustu zážitků, ale štěstí může znamenat i to, že získá přátelství od lidí, kteří někdy bojují sami se sebou.

Naštěstí tito moji přátelé na tom nejsou psychicky natolik zle, aby potřebovali ještě další pomoc. Těch, kteří potřebují pomoc odbornější, není ovšem vůbec málo. A tak už jen proto si vážím lidí, kteří dokážou sami od sebe jít pomáhat. Vážím si lidí, jako jsou například ti, kteří pracují v Projektu SPOLU.“

#voicesofspolu